Více o kaolinu - surovina a její těžba

Kaolin je plastická surovina tvořená převážně jílovým minerálem kaolinitem.

Klíčová surovinová základna společnosti Sedlecký kaolin a. s. se nachází na Karlovarsku, kde se kaolin těží již více než 200 let. Další ložiska kaolinu se nacházejí v oblasti Podbořan, na Chebsku a Znojemsku. Sedlecký kaolin a. s. těží jako doplňkovou surovinu také jíly a přírodní pískovec.

Pomocí moderních technologických postupů dosahujeme hospodárného a kvalitního zpracování surovin na polotovary i hotové výrobky. Naší důležitou konkurenční výhodou je využití ryze přírodních postupů při úpravě kaolinu.

Kaolin je výchozí surovina v keramickém průmyslu a při výrobě papíru. Používá se však také pro řadu aplikací v chemickém průmyslu i v jiných průmyslových odvětvích.

Sedlecký kaolin a. s. vyrábí plavené kaoliny, které lze dále zhodnotit na pálená (kalcinovaná) plnidla a žáruvzdorná ostřiva. Při úpravě surového kaolinu na plavený se používají pouze ekologické technologické postupy.

Teoretické složení kaolinitu je Al2O3 .2 SiO2 .2 H2O (39,5 % Al2O3, 46,5 % SiO2, 13,9 % H2O ztr. žíháním)

Kaolinit je tvořen destičkovitými částicemi (v délce obvykle do 1 µm a tloušťce do 0,1 µm) srovnanými ve shlucích, resp. blocích (paketech), které pevněji nebo volněji drží pohromadě. Částice kaolinitu na sebe pevně vážou vodu, což je společně s jejich základním tvarem příčinou plastického chování ve styku s vodou.

Chemické složení kaolinu se podle jeho čistoty blíží teoretickému kaolinitu. Fyzikální a technologické vlastnosti jsou ve velké míře ovlivněny charakterem základních destičkovitých částic a jejich bloků – velikostí, tvarem, přítomností různých látek adsorbovaných na částicích a pod. Rozdíly technologických vlastností různých kaolinů jsou proto mnohem větší než rozdíly v chemickém složení.

Kaoliny na Karlovarsku vznikly hydratací živce, který společně s křemenem tvoří základní složku řady hornin, především žuly. Teoretické složení hlavní formy živce je K2O.Al2O3 .6SiO2, jeho přeměnou vzniká vedle kaolinitu další křemen, alkalické složky se z větší části vyluhují.

Výchozím materiálem pro vznik surového kaolinu je žulová hornina, která vznikla sopečnou činností v době vytváření zemské kůry. Zvětráváním před miliony let se původní materiál rozložil na kaolin a křemen doprovázený větším či menším množstvím dalších příměsí. V tehdejším tropickém podnebí na horninu působila mechanická eroze, za zvýšených teplot probíhala chemická koroze působením vody nasycené CO2 a huminovými kyselinami vyluhovanými z půdy.

Ložiska kaolinu na Karlovarsku jsou primární – kaolin zůstal na místě svého vzniku. Ještě dnes je při těžbě na hrudkách suroviny zcela zřetelná původní textura žulové horniny.

Těžená surovina obsahuje 20 – 30 % kaolinu, zbytek tvoří křemenný písek, který je nedílnou součástí suroviny. Stupeň přeměny (kaolinitizace) původní horniny klesá směrem do hloubky, pro těžbu se obvykle využívá surovina s obsahem nad 20 % kaolinitu. Účinkem tektonických sil byl původní žulový masiv na Karlovarsku už při svém vzniku mnohokrát porušen. Jednotlivé žulové kry se rozdělovaly už při tuhnutí společného magmatu, poté zvětrávaly za velmi odlišných podmínek. Důsledkem byl vznik řady navzájem i nepříliš vzdálených ložisek kaolinu s odlišnými chemickými a fyzikálními vlastnostmi.