MENU
Rekultivace krajiny
Náš přístup
Účelem sanace a rekultivace je obnova funkcí krajiny a dotvoření krajinného rázu s cílem minimalizovat negativní dopady dobývání ložisek na funkci krajiny. Provádíme rekultivace na zemědělské pozemky, na lesní pozemky a na vodní plochy.
Fáze rekultivace
- 1 rok
- 2 rok
- 3 rok
- 4 rok
- 5 rok
- 6 rok
- 7 rok
- 8 rok
- 9 rok
- 10 rok
- 11 rok
- 12 rok
- 13 rok
- 14 rok
- 15 rok
- 16 rok
- 17 rok
- 18 rok
- 19 rok
- 20 rok
01Ukončení těžby
Po ukončení těžby v lomu je prováděna tzv. sanace, tj. pozemní úpravy vytěženého lomu a poté následuje vlastní rekultivace - technická a biologická.
02Technická část
Jedná se o konečné detailní úpravy terénu, návoz a rozprostření zúrodnitelných vrstev apod.
03Biologická část
Zemědělská - (pětiletý rekultivační cyklus) převážně tvorba travního porostu Lesnická - (desetiletý rekultivační cyklus) výsadba buď na holiny nebo využití přirozené sukcese
04Přírodě blízká rekultivace
V případě zemědělské rekultivace využíváme minimálně pětiletý cyklus, v případě lesnické rekultivace minimálně desetiletý cyklus.
Má to smysl
V minulých cca 45 letech bylo naší organizací rekultivací vytěžených prostor povrchových kaolinových lomů vytvořeno
8,1 ha ploch vodních
79,4 ha zemědělských ploch
69,8 ha ploch lesních
172 tis. sazenic listnatých stromů
86 tis. sazenic jehličnatých stromů
29 tis. sazenic keřů
Celoživotní projekt
Plochy postižené těžbou kaolínu a jílů by se při vhodně zvoleném způsobu rekultivace mohly vzhledem k svému relativně malému rozsahu stát důležitými biocentry, přispívající k růstu biodiverzity a zvýšení ekologické stability celého regiónu. Na druhé straně vhodně vybrané lokality by mohly být upraveny dle požadavků obcí např. na koupaliště, či plochy vhodné k vybudování rekreačních center, chatových oblastí apod.
Cestou k tomuto řešení je však nutná změna zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, která by umožnila nastolení zcela nového přístupu k řešení zahlazování následků hornické činnosti.
Naše úspěchy v číslech
86 tis. sazenic jehličnatých stromů
8,1 ha ploch vodních
79,4 ha zemědělských ploch
Jan Hujsl RNDr.
Geolog
Problematikou zahlazování negativních důsledků hornické činnosti se zabývá cca 25 let. Původně se podílel na zpracovávání plánů sanace a rekultivace pro různé kaolinové lomy v rámci dodavatelských služeb. Po příchodu do firmy Sedlecký kaolin a.s. se mu otevřela možnost převádět tyto plány na konkrétní projekty a následně se podílet přímo na jejich realizaci. Jak sám říká: „Považuji to za ideální stav, kdy můžu nějaký nápad či vizi i realizovat.” Krásné na procesu sanací a rekultivací je šance vytvářet za významného přispění přirozených přírodních procesů v naší převážně fádní zemědělské krajině lokální centra s vysokým stupněm biodiverzity. Ve svém konečném důsledku má tedy hornická činnost nesmírně pozitivní vliv na krajinný ráz.
Přírodě blízká rekultivace
Pokud se těžilo v malém rozsahu a v ekologicky vyrovnaném prostředí, stačila příroda sama zahlazovat negativní vlivy zásahů člověka do životního prostředí. Ve své konečné fázi tak paradoxně těžební zásahy do přírody vedly po následné přirozené rekultivaci k výraznému zvýšení ekologické stability příslušných ploch.
Život a příroda si cestu najde
Vstavač májový
Patří k orchidejovitým
Roste přirozeně na bažinatých lukách, slatinách či rašeliništích. V naší zmeliorované zemědělské krajině je takových ploch minimum a stále ubývají. Vhodně řízená těžební činnost i následné sanace a rekultivace těžbou zasažených ploch umožňují tvorbu takovýchto dílčích lokalit, kde mohou tyto nádherné květiny v klidu přežívat.
Břehule řiční
Patří do čeledi vlaštovkovitých
Potřebuje k hnízdění specifické podmínky - 1 - 5 m vysoké nezastíněné kolmé stěny v písčitých nebo jílovito písčitých sedimentech, které jsou každoročně a nebo min. jednou za dva až tři roky nově zbudované. Populace břehule říční je tak v ČR z 97% závislá na stěnách vzniklých těžební činností.
Nedaleké louky
Místa která slouží lidem i přírodě
Díky rekultivaci zachováváme krajinu pro další generace.
Často se nás ptáte...
S těžbou a úpravou kaolinu a s přesuny skrývkových hmot byly a nadále jsou spojeny výrazné změny krajinného reliéfu. Po hlubinné těžbě vznikaly poklesové kotliny, poklesové mikrotvary (pinky), odvaly. Po povrchové těžbě jsou to jámové lomy a vnější výsypky. S úpravnictvím souvisí vznik šlikových nádrží.
Pokud se těžilo v malém rozsahu a v ekologicky vyrovnaném prostředí, stačila příroda sama zahlazovat negativní vlivy zásahů člověka do životního prostředí. Ve své konečné fázi tak paradoxně těžební zásahy do přírody vedly po následné přirozené rekultivaci k výraznému zvýšení ekologické stability příslušných ploch.
Nezbytným průvodním jevem současných systémů těžby je rozsáhlá přeměna všech složek krajiny v exponovaných plochách. V těchto případech již není možné ponechat rekultivační procesy pouze na přírodě. Je naprosto nezbytné, aby člověk vstoupil aktivně, ale zároveň velmi obezřetně (zásadní je využití přirozené sukcese !) do rekultivačního procesu a přispěl k nápravě postižených území. Koncepce obnovy krajinných funkcí je založena na obnově ekologické stability, a to jak na plochách pro budoucí hospodářské využívání, tak v ekologicky významných segmentech krajiny.
Naprostá většina těchto ploch byla rekultivována zemědělsky a po úspěšném ukončení rekultivace předána zpět zemědělské výrobě. Lokality s lesnickou i hydrickou rekultivací se postupně stávají významnými prvky ekologické stability krajiny. Podrobná analýza stávajícího stavu doposud rekultivovaných ploch prokázala, že dosavadní způsoby provádění rekultivace byly ve většině případů úspěšné. Případné zjištěné nedostatky byly evidentně způsobeny nedodržením projektovaného postupu při vlastní realizaci rekultivačních prací.
Nasloucháme vám a zajímá nás váš názor
Máte otázky týkající se rekultivace krajiny? Neváhejte nás kontaktovat a napsat nám Váš dotaz níže.